Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kytarově odlehčenější díl, který sdruží pár opravdu výjimečných a žánrově neuchopitelných počinů. Čtyři nahrávky, které jsem dnes vybral mám zaryté hlavně pro jejich náladovost, které je pokaždé jiná. Často se k nim vracím hlavně díky tomu, jak zvláštně a nezávisle na mě z té naší domácí scény zírají.
B4 – Plastová okna
Snová podivnost po křídly labelu Polí5. OTK na ayahuascovém tripu. Sbírka nedefinovatelných, ale silně znejišťujících nálad, které někdo nalil do formy, neochotně obtahující elektro-experimentální šablonu. Tomáš Procházka deklamuje texty, které mi poetikou připomínají ty nejdivnější sny, které se mi zdají, když mám teploty nad 39 a mozek se mi dostává do vrtule. Stále mě ale baví se k této desce vracet a nechat ji na sebe působit. Je to jako okno do pokřivené reality z jiného časoprostoru.
FOTBAL – Moon Landing Revival
Jihočeská odpověď na MANON MEURT. Kytarová hypnóza, filtrovaná přes typickou budějickou špínu, kterou povětšinou zachytává síť sdružení Noise ASSault Agency Budweiss. Zahoďte romantické věnce z lučního kvítí, tohle je zlej shoegaze, kterej dokáže kousnout. Zapomeňte na zasněné pohledy do přírody za zvuků natahovaných nekonečných kytar, toto je zhudebněná kocovina, ve které se topíte. A ačkoliv se vás tu a tam snaží vytáhnout ženský vokál, není radno se na něj spoléhat.
DOKRUHU – Dokruhu
Je tu něco z Johnyho Cashe a něco ze SWANS. Hypnotický country, který se protáhlo popelnicí a místy přeřadí na prychedelický rock’n‘roll. Táhlé kytary, magická rozmlženost a temnota. Zvuk z Golden Hive, takže i když jsou jen tři, má to potřebnou šířku. Sebevědomá deska s vlastní tváří, která se nesnaží nikomu ani sobě nic dokazovat.
TRUE FIR – True Fir
Poprock, co by letos hrál v pátek na Fluff festu hned poté, co by skončila hlavní scéna na Psytentu, kdyby Fluff nezrušili. Proč? Protože se nám tu v jednom balíčku sešli REMEK, PRODAVAČ a PACINO a zdaleka nejen proto. V tu chvíli bych já osobně měl vše, co bych potřeboval. Klidnou chytrou kytarovku, při které si sednu do trávy a nechám se kolébat jejím devadesátkovým étosem. Kam bych chodil. Všechny ploužáky od FOO FIGHTERS sem přijdou za mnou.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.